Historie školy

Proměny školy do roku 1914

V knize o Kosti od prof. Pekaře je zmínka o bousovské škole. Byl zde jeden kantor a pomocník. Dá se tedy usuzovat, že škola byla dvojtřídní. Vrchnost v té době využívala učitele jako písaře a úředníka. Tehdy se učilo nejen čtení, psaní a počítání, ale i přírodním vědám. Vyučovacím jazykem byla čeština. Nevíme přesně, kde se tehdy učilo, ale je jisté, že už v roce 1639 stála dřevěná školní budova poblíž kostela na tzv. Školništi. V roce 1860 se škola rozšiřuje na trojtřídní, dvě třídy jsou umístěny v budově školy a jedna v domě pana Havlíka. Budova školy měla pouze jednu místnost. V únoru 1861 vypukl veliký požár, shořely všechny domy kolem kostela, ohni podlehla i fara a školní budova. Tehdejší školní výbor rozhodl, že se bude ihned stavět nová škola. Byl přikoupen pozemek v sousedství, vypracován plán nové školní budovy. Přesto ke stavbě nedošlo, protože r. 1870 přešel školní patronát na okres, který neměl na stavbu školy peníze. Obec sice peníze měla, ale v letech 1869 - 70 je investovala do cukrovaru, který zkrachoval. A tak na stavbu nové školy už nikdo nepomýšlel.

Byly zřizovány další třídy na radnici, kde se po požáru v r. 1861 učilo. Jednu dobu zde bylo pět tříd, dvě třídy byly umístěny v různých domech na náměstí, dokonce byly jednu dobu dvě třídy až na Příhoně. Ovšem nedá se říci, že by byl školní život v této době nějak ochuzen. Už v roce 1878 c. k. zemská rada v Jičíně povolila "… aby dosavadní čtyřtřídní škola v Dolním Bousově s paralelkou při čtvrté třídě k cíli oddělení dětí v téže třídě dle pohlaví rozšířena byla. Téhož roku byl také pořádán ve prospěch chudých dětí obecné školy Občanský ples u Cvrčků, na který přispělo 77 dolnobousovských občanů finanční částkou od 0,50 - 2 zlatých. Celkový zisk činil 50 zlatých. Za tyto peníze byly zakoupeny učební pomůcky. Je zajímavé sledovat, jaké byly počty žáků, např. v roce 1878 chodilo do čtyřtřídní školy 409 žáků, mezi ně není započítáno 30 dětí, které v 1. pololetí dosáhly 14 let a na základě zákona z r. 1869 mohly být propuštěny ze školy. V této době navštěvovaly školu děti z Dolního Bousova, ze Záhumní Lhoty, Rohatska a Vlčího Pole. Děti měly učitele duchovní i světské. Už tehdy existovala školní knihovna, která měla 130 knih. V listopadu 1879 byla otevřena pobočná dívčí třída, od 4 třídy byly děti rozdělené podle pohlaví. Od čtvrté třídy se mohly děti učit němčině. I když se tehdy platilo školné, byly hodiny němčiny zdarma. Dívky měly třikrát týdně hodinu ženských ručních prací. Ačkoli se vlastně učí v provizorních prostorách radnice, mají žáci k dispozici cvičiště za radníční stodolou, dokonce i školní pozemek. Až do doby vzniku samostatné republiky se škola zúčastňovala všech oslav týkajících se narození, sňatků atd. členů panovnického rodu. Např. v r. 1879 se děti účastnily oslavy stříbrné svatby císaře Františka Josefa, v roce 1881 oslavy sňatku korunního prince Rudolfa a belgické princezny Stefanie. Tehdy byly také na počest této události vysazeny čtyři lípy kolem sochy P. Marie na dnešním náměstí. V roce1882 zapsal kronikář toto: "Ve středu dne 25. října ve 4 hodiny 15 minut odpoledne nastal neobyčejný ruch mezi školní mládeží. Vše se hrnulo k nádraží. První vlak přijel poprvé do zdejšího nádraží od Domousnic. Děti, jež vlak jaktěživy ještě neviděly, běhaly za ním k veliké radosti lidí dorostlých." Téměř každý rok, většinou kolem Vánoc, hrály děti divadlo. Výtěžek byl věnován na učební pomůcky pro chudé děti. Těm také bývalo promíjeno školné, např. v roce 1886 bylo ze 490 dětí 100 osvobozeno od placení školného. Ovšem majetní rodiče dětí, které nechodily do školy, museli platit pokuty. V roce 1885 se od dubna do července vybralo 200 zlatých. Na jaře a v létě bývali žáci osvobozeni od povinné výuky, aby mohli pomáhat rodičům na polích. Od roku 1885 byly pořádány školní výlety nad Vlčí Pole. Konaly se většinou v červenci, protože školní rok končil v polovině července. Před výletem se děti i ostatní účastníci, kterých bývalo kolem tisíce, sešli před radnicí. Tam společně zazpívali národní hymnu a vydali se k Vlčímu Poli. Tam děti dostaly občerstvení, které věnovaly bousovské ženy. Pak předvedly svůj program, který většinou začínal proslovem některé žákyně, v němž slibovala"…, že se budeme tak chovati a učiti, aby jste z nás radost měli a nás milovali!" Potom žáci společně zpívají vlastenecké písně, např. Bývali Čechové, Vlastenecké hory, Na Vltavu, Češka, Čech a Slovan a recitují básně, někdy byl program obohacen " tělocvičnou hrou, např. Na sedláčka". Na zpáteční cestě se zpívala píseň Krásný vzhled je na ten boží svět. Po návratu si všichni opět před budovou radnice zazpívali hymnu a třikrát provolali slávu císaři pánu. Z těchto výletů měla škola každoročně zisk, peníze byly ukládány do Poštovní spořitelny.

V 80. letech má škola kolem čtyř set žáků. Např. v r. 1880 navštěvují školu 402 děti, 203 chlapci a 199 děvčat, 399 bylo katolíků a 3 žáci byli židovského vyznání. Podle národnosti vypadalo rozdělení takto: 398 Čechů, 4 Němci. Mnohé školy mají v této době přidruženy školní dětské zahrádky a opatrovny, ale v Dolním Bousově nic takového neexistuje. V roce 1891 se koná v Praze Zemská jubilejní výstava, na niž byly zaslány práce dolnobousovských dětí. Od roku 1892 má škola povoleno "provozovat hospodářskou školu pro mužské pohlaví". Vyučovalo se v neděli od 8 hodin do 10 hodin ráno a ve středu a v pátek od 6 hodin do 8 hodin večer. Stále se vyučuje v prostorách radnice.

V roce 1893 je konečně rozhodnuto, že se začne se stavbou nové školy. Komise vybrala místo na Školništi, ale proti tomu se zvedl takový odpor, že nakonec bylo vybráno místo "na Chudobinci". Po dlouhém vyjednávání a měření byl přikoupen za 1000 zlatých dům v sousedství. Plán i rozpočet musely být znovu přepracovány. 10 dubna 1893 byl položen základní kámen nové školní budovy. Této slavnostní akce se zúčastnily děti se svými učiteli, každý poťukal kladívkem na základní kámen, řídící učitel přednesl projev. Stavbu nové školní budovy převzali stavitelé Mareš a Fejfar. Už od listopadu 1893 se učilo v jedné třídě v přízemí nové školy, jelikož hrozilo sesutí radnice. 7. července 1894 byla zazděna vpravo od hlavního vchodu ve výšce 1,75 m měděná krabice s pamětními penězi a listinou, kterou podepsali členové místní školní rady, členové obecního zastupitelstva a význační lidé žijící ve městě. Přiloženy jsou i podpisy všech žáků. 2. září byla nová školní budova svěcena. Ráno se lidé sešli v kostele na mši svaté, kolem jedenácté hodiny se všichni shromáždili na Příhoně. Odtud se v doprovodu hudby ubíral průvod ke škole. Účastníci vyslechli několik projevů, řečníci děkovali i Františku Josefu I. A provolávali mu slávu. Všichni zazpívali císařskou hymnu, na závěr i národní hymnu.

Před sto lety

V září roku 1894 byl zahájen školní rok už v nové škole. Budova měla sedm tříd. Bohužel chyběla kreslírna i tělocvična. První tři ročníky měly po jedné třídě, žáci 4, a 5, tříd byli rozděleni podle pohlaví. Rozrůstá se žákovská i učitelská knihovna (celkem mají asi 450 svazků). Opět se konají dobročinné akce pro chudé děti, v prosinci 1896 dostalo 60 nejchudších dětí celé oblečení, 30 dětí boty. Z proslovu: "Milé dítky! Také vaši rodiče patří do veliké řady oněch lidí, kteří si chléb svůj svýma mozolovitýma rukama často dosti těžce vydělati musí a za dlouhé a tuhé zimy, když výdělku není, trpí - a vy s nimi - nedostatkem všeho druhu. Avšak i vám milý Pan Bůh dobrodince zbudil, kteří vám potřebný oblek a obuv zaopatřili, abyste pilně do školy chodili a dobře učiti se mohly. Dobrodincové vaši vyvolili si k tomu čas vánoční, čas to v roce nejradostnější. Čas, kdy všichni lidé z narození "Ježíška" se radují a navzájem dary se podílejí."

Ke každoročním akcím patří také oslavy narozenin císaře Františka Josefa I. 3.7. 1898 se konala dokonce školní výstava na oslavu padesáti let panování Františka Josefa I., v roce 1908 proběhla podobná oslava u příležitosti šedesáti let panování císaře. Škola i jiné budovy byly ozdobeny prapory, zpívala se rakouská národní hymna. Slavnosti probíhaly v kostele i ve škole. V závěru školního roku se konaly "náboženské zkoušky", jichž se účastnili i žáci okolních škol. Velkým zážitkem pro chlapce 4. a 5. třídy "se stala v roce 1899 výstava školy pokračovací řemeslnické a průmyslové v Mladé Boleslavi." Tehdy došlo také ke snížení školného, 211 dětí dostalo zdarma školní potřeby. Téměř každý rok byla ve škole pořádána výstava ručních prací. V lednu 1903 učinila školní rada důležité rozhodnutí. Vždy v zimě byly rozdávány venkovským dětem, sirotkům a chudým dětem polévkové obědy.

V roce 1906 se městské zastupitelstvo usneslo na tom, že by měla být v Dolním Bousově zřízena měšťanská škola (dnešní II. stupeň). Žádost je však vyššími úřady zamítnuta, a tak se každoročně opakuje. V roce 1909 se snižuje počet žáků dolnobousovské školy na 360, protože je otevřena škola ve Vlčím Poli. V tomto školním roce dochází také k rozšíření školní zahrady, je posunut plot. Školní pozemek má oddělení botanické, zelinářství, květnici, školku a lesíček.

Události v letech 1914 - 1945

Rok 1914: 28.6. dochází k atentátu na nástupníka rakouského trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Už 3. července se v Dolním Bousově konala zádušní mše, jíž se účastnily děti i učitelský sbor. V září byli tři učitelé povoláni k vojsku. Učitelů je nedostatek, a tak se třídy spojují. Během válečných let bylo mezi dětmi uspořádáno několik sbírek, v roce 1915 sbíraly děti vlněné a bavlněné látky, koncem roku i kovy, v prosinci pak, při oslavě narozenin Františka Josefa I., byly vybrány peníze, které ředitelství školy zaslalo "České zemské komisi pro ochranu dětí v Království českém". V roce 1916 sbíraly děti po domech příspěvky ve prospěch Červeného kříže, v červnu sebraly i několik kilogramů listí z ostružin . To se posílalo do Vídně a odtud na frontu, aby z něho vařili čaj pro vojáky.

A pak přišel rok 1918. Tehdejší kronikář píše: "Do našeho města přišla zpráva o prohlášení naší samostatnosti 28. října v 8 hod. večer. Byl to telegram ministra Zahradníka všem stanicím telegrafickým zaslaný. Do školy přinesl tuto zvěst učitel J Hejn. Pod mohutným dojmem této zprávy sehrál správce školy s právě přítomným prof. Dr. J. Folprechtem Smetanův Tábor a Blaník čtyřručně. To byla první oslava naší svobody v Dol. Bousově.

7. března 1919 se konala oslava narozenin T. G. Masaryka a 28. března oslava narozenin J. A. Komenského. 16. dubna byly na památku osvobození vlasti zasazeny dvě lípy svobody na Rachvalách. Slavnosti se zúčastnili žáci s učiteli, různé spolky a občané Dolního Bousova. Slavnost byla ukončena vlasteneckými písněmi a hymnou. V prosinci byl uspořádán "Mikulášský den", výtěžek z této akce byl věnován sirotkům po českých legionářích. 5. října 1919 byla slavnostně otevřena měšťanská škola chlapecká. Pro značný zájem bylo nutné zřídit hned tři třídy měšťanské školy. Přihlásily se i děti ze sobotecké a mladoboleslavské školy. Do měšťanské školy začaly chodit i děti z okolních vesnic, tam byly totiž pouze školy obecné. Přišly děti z Bechova (2), z Domousnic (10), Markvartic (1), Obrub (7), Obrubců (2),Přepeř (3) , Řitonic (9), Skyšic (8), Veselice (6) a, jak se tehdy psalo, Vyššího Pole (12). Škola měla tehdy 424 žáků. Pouze 12 jich však navštěvovalo hodiny náboženství. Ani po získání samostatnosti nebylo zrušeno vyučování němčiny. Protože škola má málo místností, je zrušen byt správce školy, tak vznikly dvě třídy. Ale učebny stále nestačily, učilo se i v sále hospody u Hemů. V roce 1919 se na jaře začalo s výukou francouzštiny, ale ze 40 přihlášených žáků vytrvalo pouze 5. Byla zřízena i dětská čítárna a pro děti objednány časopisy Mládí, Děti republiky, Malý čtenář. Učitelé i žáci pokračovali v různých sbírkách a podpůrných akcích. V dubnu se slavíval tzv. "Stromkový den". " Po vyučování šli jsme se žáky do kvetoucích sadů obecných. Třídní učitelé promluvili k dětem o hospodářském a estetickém významu stromoví. Děti potěšily se pohledem na nádheru květů…" V těchto letech se uskutečnily také už delší školní výlety, např. do Krkonoš a, dnes bychom řekli, exkurse, např. do městské plynárny v Mladé Boleslavi. 28. říjen byl každoročně oslavován dětskými besídkami v hospodě u Hemů. Děti recitovaly, zpívaly, hrály na housle. Účastnily se také průvodu městem. Na všechny akce školy příspívají vždy obyvatelé Dolního Bousova i všech okolních vesnic. Na výlety dostávají děti spoustu jídla, škola každoročně získává dary věcné i peněžité. Náboženství už není povinným předmětem, v roce 1922 je třetina žáků bez vyznání. V roce 1922 zahajuje svou činnost organizace Dorost Červeného kříže, má přes sto členů.

Od roku 1919, kdy byla zřízena škola měšťanská, má škola nedostatek učeben, chybějí kabinety, tělocvična, učebna dílen, sborovna, školní kuchyně s jídelnou a byt pro školníka. Až v prosinci 1923 však dochází k rozhodnutí, že bude přistavena nová budova. V roce 1924 byla vypsána soutěž na nejlepší návrh na stavbu školy. Byl vybrán návrh ing. Švandrlíka z Jičína. Pak ale probíhaly dlouhé diskuze o tom, jak velká by měla budova být, kde by měla stát, jaké finanční částky budou na stavbu uvolněny. Až v roce 1929 je vypsán konkurz na zadání stavby. Přihlásilo se 12 stavitelů, v hlasování zvítězil pan Zdeněk Michalec. V lednu 1930 byla ustavena stavební komise, v níž byli zástupci různých politických stran. 11. března 1930 se začalo s vyzdíváním základů. Stejně jako v roce 1894 se i tentokrát konala slavnost pokládání základního kamene. Základní kámen a zakládací listina byly vloženy do hlavní zdi 1 metr vysoko vpravo od schodů v hlavním vestibulu. Přítomné oslovil předseda místní školní rady Karel Kolínský. Řekl: "... Škola je základ všeho. Ze škol vychází světlo života a škola měšťanská je zvána universitou malého lidu… Dnes, v roce jubilejním, kdy dožívá se náš první prezident - Osvoboditel - svých osmdesátých narozenin, přikračujeme ke stavbě měšťanské školy. Vy, milé děti, važte si tohoto daru, který vám rodiče připravili, učte se řádně, aby z každého z vás byl řádný občan naší milé republiky. ... Nechť prospěje naše škola národu a nechť je okrasou města!" Ještě před stavbou byla zaslána kanceláři prezidenta republiky žádost, aby bousovská škola mohla být pojmenována Měšťanská škola Masarykova. 18. srpna 1930 dala prezidentská kancelář svolení. Už v lednu 1931 byly hotové vnitřní práce, o pololetních prázdninách se v obou budovách uklízelo. Novostavba byla pojištěna u Okresní pojišťovny v Sobotce. Veškeré výdaje na stavbu nové budovy a opravy ve staré budově činily 1 870 100 Kč. V únoru byl ustanoven výbor, aby připravil slavnostní otevření Masarykovy měšťanské školy. Slavnost se konala o svatodušní neděli 24. května a byla spojena se sjezdem dolnobousovských rodáků. Byla to akce velkolepá. Začala už večer 23. května posezením všech rodáků při hudbě v hostinci u Hemů. Slavnost zahájil v 9 hodin ráno svým zpěvem sbor jičínských učitelů, pan starosta František Srb uvítal hosty - ministra zemědělství Jaroslava Havelku, soc. dem. poslance ing. Nečase, nár. soc. poslanec leg. Davida a mnohé další. Po projevech následovalo slavnostní otevření budovy, její prohlídka a návštěva školní výstavy. Odpoledne byla předvedena hudební a pěvecká akademie, večer se v sokolovně konal taneční věneček.

Ve 20. letech bylo ve škole zavedeno pojištění žáků proti úrazu. Děti také spořily, prvňáci dostávali od Záložního a spořitelního spolku vkladní knížku. Každý rok probíhaly v březnu oslavy narození prezidenta T. G. Masaryka a J. A. Komenského. V květnu se slaví Den matek, v červnu Dětský den. Ve větší míře byly podnikány školní výlety, např. na Valečov, Mužský, do Prahy, do Krkonoš, někteří se vydali až do Brna a na Macochu. Až v roce 1938 se poprvé po dlouhé době školní výlety nekonaly. Žáci sami navrhli, aby peníze, které dostali na výlet, byly odevzdány a využity k obraně státu. Přidali se k nim učitelé, kteří si nechali až do konce roku strhávat měsíčně 1 % z platu.

V roce 1932 byly vedle němčiny zavedeny další dva nepovinné předměty - těsnopis a psaní na stroji. Začátek školního roku 1934/35 zahájil větší počet žáků než obvykle. Kromě již zmíněných obcí navštěvovaly zdejší školu děti z Petkov, Dlouhé Lhoty, Horního Bousova, Dobšína, Ledců, Lítkovic, Přepeř, Rokytňan, Osenice, Dětenic, Ujkovic, Šlejferny, Oseka, Skuřiny, Března a Židněvsi. V roce 1934 a 1935 sloužila školní budova pražským dětem, byla zde pro ně pořádána tzv. "prázdninová kolonie".

Školní rok 1938/39 byl poznamenán odchodem dvou učitelů - Fr. Chlíbka a Fr. Holého, kteří byli mobilizováni, vrátili se až v říjnu a listopadu. 28. říjen byl v tomto roce dnem pracovním, žádné oslavy neprobíhaly, pouze byly na škole vyvěšeny prapory. Odtržení pohraničních oblastí naší republiky mělo za následek i přebytek učitelů, kteří byli umisťováni na různé školy. Také do Dolního Bousova přišli tři noví učitelé - z Teplic, Tachova a Opavy. Jednotlivé ročníky byli rozděleny, aby tito učitelé měli práci. V roce 1939 byla škola 20. dubna podle nařízení okresního úřadu ozdobena vlajkami na počest 50. narozenin Adolfa Hitlera. V roce 1944 zatklo gestapo učitele Fr. Chlíbka, který pracoval v odboji. Zemřel 8. ledna 1945 v koncentračním táboře v Terezíně. Během válečných let byly dětem prodlužovány vánoční prázdniny. Příčinou byl nedostatek uhlí, v roce 1945 si chodily děti od 18. ledna pouze pro úkoly, neboť bylo zakázáno vytápět školní místnosti. Pololetní vysvědčení byla rozdána až 20. února na chodbě staré školní budovy. "Naši žáci se tísnili na malém prostoru, zatímco v celé budově panoval hluk a ozývaly se drsné hlasy Němců." Školní budova musela být uvolněna už 14. února. Byli zde umístěni němečtí uprchlíci. Děti se neměly kde učit. Začalo se provizorně vyučovat v modlitebně československé církve. V dubnu přišlo nařízení, aby se po Velikonocích začalo s pravidelným vyučováním. Učilo se tedy v Řitonicích, žáci se zde střídali po půldnech. "Den 5. května 1945 zůstane nezapomenutelným v našich dějinách. Byla sobota, nikdo z nás netušil, že konáme poslední cestu do řitonické školy. …Obyvatelstvo našeho malého města ihned na první pražskou výzvu zahájilo s nadšením odbojovou revoluční akci. …Již před vypuknutím revoluce v dubnu byl připravován Revoluční národní výbor. ...Prvním úkolem bylo zaopatřiti zbraně pro bojové akce. Bylo tedy přikročeno k odzbrojení zbylých Němců ve škole…."Děti se vrátili do staré školní budovy až 15. května, v budově měšťanské školy sídlil Revoluční národní výbor, bylo zde umístěno i velitelství místní vojenské jednotky, vojenská nemocnice a pracoval zde dočasně i oddíl strážní služby. Kromě toho zde byly ubytovány oddíly Rudé armády, které Bousovem procházely. Místnosti obecné školy byly vyčištěny a vydezinfikovány a 22. května bylo slavnostně zahájeno vyučování. Od 1. června se mohlo učit i v prostorách měšťanské školy. 30. května byl vydán výnos o přestupu schopných žáků z obecné školy na školu měšťanskou, což bylo za války Němci zakázáno. 5. července se všichni žáci zúčastnili oslav upálení M. Jana Husa. Prázdniny začínaly toho roku až 19. července.


Od konce II. Světové války do roku 1993

1945/46 – 1947/48

S nástupem prvního, poválečného školního roku začalo vyučování nového jazyka – ruštiny. V říjnu 1945 byly zahájeny kurzy ruštiny pro učitele. Každoročně od prosince do jara byly pro děti z mateřské,
obecné i měšťanské školy vařeny polévky. Vždy před vánočními svátky byl za účasti všech žáků postaven „Vánoční strom republiky“, konala se sbírka. Bylo i mnoho školních oslav: vedle narozenin T. G. Masaryka, E. Beneše a bitev legionářů to byly oslavy 1. máje a Květnové revoluce, ale i např. výročí
Říjnové revoluce v Rusku, vznik Rudé armády, narozeniny J. V. Stalina. Dne 9. 4. 1948 bylo oslaveno recitací, zpěvem a vyvěšením vlajek umístění portrétu J. V. Stalina ve třídách. Žáci pomáhali v zemědělství a při jarním úklidu, sbírali odpadové suroviny a byliny.

1948/49 – 1952/53

1. září 1948 vchází v platnost zákon o jednotné škole. Mění se názvy škol: I. stupeň – národní škola, II. stupeň – střední škola. Jsou zavedeny doučovací skupiny a zájmové kroužky. Přibyly další oslavy: MDŽ, Vítězný únor, narozeniny Zdeňka Nejedlého, přestaly se naopak slavit narozeniny
T. G. Masaryka a E. Beneše. Bylo více zemědělských brigád, jezdilo se i na chmel, žáci pracovali i na „národních směnách“. Nad školou převzal patronát místní závod, později i JZD. Od šk. roku 1949/50 je pravidelně prováděn nábor žáků do hornictví. Školní kabinety byly doplňovány novými pomůckami, třídy byly lépe zařízeny. Od MNV dostala škola přidělen pozemek. Žáci jsou v této době zapojováni do opravdu rozmanitých činností. Svědčí o tom citát z kroniky: „S menším úspěchem vyzněla soutěž žákovských dvojic v přesvědčování rolníků o nutnosti překračování dodávek.“ V lednu 1951 byla založena organizace PO a v březnu ZO KSČ. Pro žáky 4. ročníku jsou zavedeny závěrečné zkoušky před komisemi. Od r. 1952 pracovala při národní škole družina mládeže. V červnu 1953 končí školní docházku nejen žáci ze čtvrtých ročníků, ale i ze třetích. V dubnu byl totiž přijat nový školský
zákon, podle kterého se zřizuje soustava osmiletek a jedenáctiletek.

1953/54 – 1958/59

Osmiletá střední škola vznikla spojením dřívější školy národní a střední. Děti měly být vychovávány pro život, zdůrazněna byla polytechnizace vyučování. Postupně byly zavedeny nové předměty: ruční práce na I. stupni a práce v dílně a na pozemku na II. stupni. V přírodovědných předmětech se prováděly laboratorní práce, při PO pracoval kroužek technický a mičurinský. Bylo organizováno velké množství soutěží v technické i umělecké tvořivosti, v nichž se žáci dobře umisťovali. Zatímco v minulých letech nyl prováděn nábor vycházejících žáků do hornictví, nyní to bylo do zemědělství. Naše škola měla prvenství v okrese. Ve školním roce 1958/59 byly zrušeny závěrečné zkoušky. Veřejných vystoupení bylo velmi mnoho, často na úkor vyučování. V roce 1955 cvičilo asi 200 dětí na okresní spartakiádě, 27 potom v Liberci a v Praze. V letech 1958/61 pracoval ve škole divadelní kroužek, který sehrál představení nejen v Dolním Bousově, ale i v okolních obcích. SRPŠ organizovalo o prázdninách tábory pro děti (1958 v Potštejně, 1959 na Malé skále, 1960 ve Sloupu, 1961 v Jinolicích, 1962 ve Skokovech). Kromě toho na své tábory jezdili vodáci, kteří si ve vodáckém kroužku sami zhotovovali lodě.

1959/60 – 1976/77

V září 1959 se přistupuje opět k „přestavbě školy“. Týká se dalšího přiblížení školy životu a prodloužení školní docházky na 9 let. 8. žáků jezdilo ve školním roce 1959/60 do 9. třídy do Sobotky, v příštím roce byla již 9. třída s 31 žáky v Bousově a od 1. září 1961 byla povinná pro všechny. V roce 1960 vystoupili žáci školy na oblastní, krajské i celostátní spartakiádě. Všem školákům byly učebnice a pomůcky poskytovány zdarma. Na druhém stupni se začaly budovat odborné pracovny pro
výuku jednotlivých předmětů. V budově školy byla umístěna jednotřídní zvláštní škola. Hodně se slavilo, neboť se připomínalo 40. výročí založení KSČ. Všichni žáci jeli do Prahy na celostátní výstavu k tomuto výročí a pionýrům bylo „povoleno rozsvítit nad školou rudou hvězdu za úspěšné plnění podmínek Expedice za rudým praporem“. Od 1. září 1961 chodili do ZDŠ Dolní Bousov i žáci z Bechova, kde byla zrušena jednotřídka. V té době se hodně rozvíjela ve škole tělovýchovná činnost. Úspěchy byly i v okresních soutěžích. Ve škole je vydáván časopis „Proud“. Od školního roku 1965/66 začaly pro žáky vyšších tříd olympiády v matematice a fyzice, později také v chemii, přírodopise, českém jazyce a ruském jazyce. K 1. září 1966 byly zrušeny jednotřídky ve Všeborsku a Lítkovicích, o něco později také v Řitonicích, Domousnicích a v Horním Bousově. V letech 1968/69 – 1970/71 se v 9. třídách uskutečnila diferenciace – tj. rozdělení do tříd studijní a praktické.  Žáci z 5. třídy se mohli přihlásit do gymnázia v Mladé Boleslavi. Žáci 7. tříd začali jezdit na pravidelné lyžařské výcviky na horách.  Od školního roku 1971/72 se konala branná cvičení. Začalo údobí tzv. normalizace a tehdy byl na brannou výchovu kladen zvlášť velký důraz. S tím potom souvisel i nábor žáků do vojenských škol. (V tom jsme nikdy moc úspěšní nebyli.) Učitelé v této době „prošli“ nebo „neprošli“ politickými prověrkami (1 byl přeložen, 2 odešli z učitelské služby), povinně absolvovali množství politických školení, byli „ostře sledováni“. Uskutečňovaly se návštěvy sovětských kasáren, děti si dopisovaly s dětmi z Kolomné v SSSR, rozvíjela se družba se slovenskou školou v Belé. Bylo opět hodně školních oslav, ale i zájezdů na divadelní představení do Mladé Boleslavi a do Prahy. Od února 1972 byl ve škole vydáván časopis „Plamínek“. Komise Lidové kontroly provedla v r. 1972 průzkum příčin neprospěchu žáků. Bylo zdůrazněno „že zvýšenou pozornost musí učitelé věnovat žákům z dělnických a rolnických rodin“. ONV byl štědrý v přidělování finančních prostředků na nákup pomůcek a přístrojů.
Na škole byla zavedena funkce poradce pro volbu povolání (později výchovného poradce).
Ve školním roce 1973/74 byly uzavřeny nové patronátní smlouvy s místními závody – s VÚ 9124 a se Strojtexem. „Brigády socialistické práce“ si vzaly patronáty nad jednotlivými třídami prvního stupně.
Začaly vzájemné návštěvy a společné výlety. V rámci PO pracovalo hodně kroužků, z nichž nejúspěšnější byly gymnastický a střelecký. Vyhrály dokonce i krajské soutěže. V roce 1975 byly ve všech školách okresu, tedy i u nás, vybudovány k 30. výročí osvobození Československa „Síně tradic“. Opět byly nacvičeny skladby na CS a 90 pionýrů se zúčastnilo v Mladé Boleslavi „Svátku písní“. Na tyto akce uvolnil ONV značné finanční částky. Hodně peněz stálo jistě i vystoupení žáků Mladoboleslavska v půlhodinovém programu pro účastníky XV. sjezdu KSČ v roce 1976 ve Sportovní hale v Praze. Z naší školy odjelo 50 účinkujících se třemi učiteli.

1976/77 – 1988/89

Ve školním roce 1976/77 začalo v 1. třídě vyučování podle „nové koncepce“, která byla založena na samostatné aktivní práci žáka v hodině. Všichni učitelé k tomu absolvovali dlouhodobé školení.
První stupeň byl zkrácen o 1 rok, takže ZŠ byla opět osmiletá. „Nová koncepce“ se postupně zaváděla do dalších ročníků a ze školy vycházeli souběžně žáci osmých i devátých tříd. Nové zákony o školství oficiálně vešly v platnost 1. 9. 1978. V tomto období slavila řadu úspěchů PO. Z jejích kroužků
byly nejúspěšnější včelařský a výtvarný. V soutěžích se dostaly až do národního kola.
Pionýrská skupina Josefa Hakena organizovala, tak jako všechny ostatní skupiny, ve školním roce 1978/79 oslavy 30. Výročí založení PO. 24. dubna se nevyučovalo, konal se na Rachvalách velký orientační závod. V únoru příštího roku obdržela diplom za vítězství v soutěži o nejlepší skupinu v okrese a v květnu pak dostala ke 100. výročí narození Josefa Hakena nový prapor, který byl slavnostně předán v kině. O prázdninách byly v těchto letech upořádány pionýrské tábory – stálý v Dubí u České Lípy a putovní v Tatrách. 35. Výročí PO se slavilo ve škol. roce 1983/84 opět mnoha soutěžemi a velkou pionýrskou poutí. 24. dubna svým programem k oslavám přispěl i nově ustavený folklorní soubor „Luňáček“, který se stal v následujících letech v Dol. Bousově i v okrese velmi populárním. Dalšími novinkami v tomto období bylo plnění odznaku zdatnosti v hodinách tělesné výchovy a konání velkých školních akademií. První byla ve škol. roce 1984/85 v sokolovně ke 40. výročí osvobození Československa, v dalších letech pak k 70. výročí VŘSR, 40. výročí „Vítězného února“, k 70. výročí vzniku ČSR. Výročí byla jedna věc a náplň vystoupení druhá. Šlo o hezké písničky, básně, tance, cvičení. Vše mělo ukázat dovednosti a zájmy našich dětí. Rok 1985 byl rokem poslední celostátní spartakiády. Žákovská vystoupení byla opět závislá na škole.  A ještě jednu věc je třeba připomenout. Nařízené akce věnované náboru žáků do vojenských škol. Např. návštěvy VÚ v Dolním Bousově spojené s prohlídkou vojenské techniky a promítáním vojenských filmů nebo cvičení lidových milicí. Do vojenského povolání se však chlapci stejně nehrnuli. V roce1989 při příležitosti dalšího „kulatého“ výročí PO byly za účasti všech žáků školy na Rachvalách vysazeny dvě lípy k těm, které tam stály už od roku 1919. Dětské dny měly v letech 1986 – 1989 podobu diskoték. Ve Strojtexu pracovala „Stanice mladých techniků pro chlapce ze 7. a 8. tříd. Prázdninové tábory PO se konaly v Krkonoších a v Břehách u Mn. Hradiště.

1989/90 – 1992/93

Rok „sametové revoluce“ přinesl změny. Byl chválen nový školský zákon, který prodlužoval povinnou školní docházku na 9 let, obnovil osmiletá gymnázia, povoloval i soukromé církevní školy. Významná byla změna ve výuce cizích jazyků. Bylo možné vybírat z pěti světových jazyků podle podmínek školy. Naši žáci si vybrali němčinu. Ve škole byla zrušena „Síň tradic“, rovněž  nástěnky k různým výročím se přestaly dělat. Zrušeny byly osobní listy žáků a přestaly se psát osobní charakteristiky vycházejících dětí. Konečně se nemusel provádět nábor chlapců do vojenských škol. Doufejme, že už nikdy žádné nábory nebudou. Devátý rok školní docházky většina žáků absolvovala na středních školách a v odborných učilištích. Jen malá část jich odešla do 9. třídy do Mladé Boleslavi. V roce 140. Výročí narození T. G. Masaryka požádala škola přes OŠ ONV ministerstvo o obnovení titulu škola T. G. Masaryka. Žádosti bylo vyhověno a na vzpomínkové slavnosti v kině byl obnovený titul předán okresním školním inspektorem. Pedagogický sbor se dohodl, že vedle ředitelny školy bude upravena stěna  s bustou a citátem T. G. Masaryka. Provedení bylo zadáno podniku. Žáci z 5., 6. A 7. tříd byli rozděleni do tříd A a B podle prospěchu.  Inspirací byla dobrá zkušenost získaná před 20 lety. Bohužel v současné době se takové dělení neosvědčilo, proto v příští 5. třídě od něho bylo opuštěno. Obnovena byla výuka náboženství. Mimoškolní činnost dětí už nebyla řízena PO. Ve škole zůstaly některé kroužky vedené učiteli (angličtiny, ochránců přírody, dramatický a pěvecký, keramický, taneční, soubor „Luňáček“). Děti mohly chodit i do různých oddílů: do střeleckého, pionýrského, skautského, několika sportovních, v polední době do oddílu karate. Pokračovaly týdenní lyžařské výcviky na horách pro žáky 7. tříd. Pro všechny děti byl každoročně uspořádán zájezd do divadla v Ml. Boleslavi, kromě toho asi 40 členů „Klubu mladých diváků“ jezdilo do pražských divadel. Školní akademie pokračovaly, měly jen trochu jiné zaměření – vánoční, jarní (ke Dni matek). Dětské dny byly konány v době vyučování. Žáci zhlédli film a potom soutěžili např. v dramatizaci pohádek a pověstí nebo ve sportovních disciplínách. Ve škole probíhaly v zimních měsících o přestávkách v tělocvičně různé soutěže (šplh, košíková, tanec). Na jaře a na podzim děti mohly trávit velké přestávky na vydlážděném školním dvoře, hrát zde stolní tenis a korfbal. Byla zavedena „pitná kůra“. Žáci si o hlavní přestávce mohou zakoupit za 50 hal. čaj. Peníze na nákup termosů byly získány sběrem kopřiv, sebráno bylo 500 kg. Pro nejstarší byl každoročně upořádán kurz společenského chování vedený manželi Zitovými. Žáci byli úspěšní v okresních soutěžích a olympiádách. Ve školním roce 1992/93 byla upořádána školní soutěž v němčině, nejlepší účastníci jeli na zájezd do Rakouska. O prázdninách pak byla skupina děti na táboře v Německu. 1. září 1992 začala ve škole také výuka angličtiny. Změnila se forma schůzek rodiči. Každé první úterý v měsíci poskytují učitelé rodičům informace o žácích. Od ledna 1993 vychází ve škole časopis „Školák“.

Převzato z publikace Historie a současnost školy dolnobousovské, vydané v roce 1994 ke 100. výročí školní budovy.