Příběhy bezpráví 2022

Normalizovaná každodennost – to je téma letošního ročníku Příběhů bezpráví, projektu portálu Jeden svět na školách společnosti Člověk v tísni. Letos se měli žáci devátých tříd seznámit s některými aspekty socialistického každodenního života. Deset krátkých dokumentů z cyklu Vzpomínáme, natočených podle námětu dokumentaristy Pavla Kouteckého, přibližuje, co se nosilo, jak lidé trávili volný čas, jak to bylo s cestováním za hranice či trávením víkendů, jak byly komunistickou ideologií ovlivňovány už děti v mateřské a posléze v základní škole, nebo jaké poměry bývaly tehdy v továrnách a jaké na vesnici. Filmy zachycují proměny životního stylu v letech 1945–1989 a přibližují toto období skrze detaily z obyčejného života.

Cílem lekce bylo, aby si žáci uvědomili rozdíly v běžném životě za socialismu a nyní. Ve skupinách pracovali s pracovními listy, díky nimž dokáží na slepé mapě zakreslit tzv. „železnou oponu“, u příkladů trávení volného času měli na základě nabídky rozhodnout, které aktivity byly v době komunistického Československa běžné a které nikoli, pracovali s obrázky tehdejších hraček a měli se zamyslet nad tím, jaké hračky tehdejší děti zcela postrádaly a které by dnes chyběly jim osobně. Během besedy se děti rozpomněly na vzpomínky svých rodičů a prarodičů. Všechny činnosti měly vést k porovnání běžného života lidí dnes a v období totality a uvědomit si, v čem spočívá svobodný život bez dohledu všudypřítomné totalitní moci.

Celodenní projekt jsme zahájili zopakováním stěžejních okamžiků našich novodobých dějin, pokračovali jsme promítnutím dokumentu Olgy Sommerové Ztráta svobody, v němž vyprávějí dvě pamětnice o svém pohnutém životě, nelidských výslechových metodách policie a letech strávených v komunistických kriminálech.

Krátká aktivita nabídla dětem, aby se zamyslely nad významem a obsahem slov totalita a demokracie a aby se naučily své myšlenky zformovat a prezentovat.

Téměř hodinový dokument Heleny Třeštíkové Hitler, Stalin a já měl za úkol ukázat na postavě paní Hedy Blochové zrůdnost obou totalitních režimů – fašistického i komunistického. Žáci měli k dispozici pracovní list, který jim nabídl návodné otázky, pomocí nichž si lépe dokázali uvědomit hlavní odkaz filmu pro budoucí generace.

Během dne jsme si také stihli promítnout fotografie, které zachycují dění v Dolním Bousově a okolí v prvních srpnových dnech roku šedesát osm, hovořili jsme o sovětské okupaci a také jsem se se žáky devátých tříd podělila o své zážitky z roku šedesát osm i o to, jaké pocity strachu a stísněnosti ve mně po léta vyvolávaly.

Dopoledne jsme zakončili aktivitou, která opět vedla k uvědomění si rozdílů mezi tím, co totalitní stát propagoval a sliboval, a mezi skutečnou realitou. K tomu nám posloužila plakátová výstava nazvaná Sliby versus realita. Komentářů k jednotlivým tématům se děti zhostily velice dobře. Žáci deváté třídy si už dokáží velmi dobře uvědomit, co je pravda a co je pouze propaganda zkreslující skutečnost.

Těší mě, že mnozí mladí mají i dnes zájem o naše moderní dějiny, že dokáží rozlišit, co je správné a co ne, že stojí na straně demokracie, že si uvědomují nebezpečí totalitní moci a odsuzují jakékoli projevy totality, násilí, xenofobie, rasismu či homofobie.