Příběhy bezpráví – 30. výročí sametové revoluce

Opět nastal listopad a opět jsme promítali dokumentární filmy o československých dějinách. Letošním tématem, jak jinak v době jejího 30. výročí, byla sametová revoluce.

Letošní výročí revoluce, která bývá nazývána také „něžnou“, tedy sledu událostí započatých večer 17. listopadu 1989 brutálním zásahem Veřejné bezpečnosti proti studentské demonstraci na pražské Národní třídě si žáci deváté třídy naší školy připomenuli v úterý 19. listopadu, kdy proběhl další ročník akce Příběhy bezpráví.

Projekt jsme opět pojali jako celodenní. Začali jsme myšlenkovou mapou na téma sametová revoluce. Aby žáci pochopili kontinuitu, zmapovali jsme si nejprve společně významné mezníky naší novodobé historie, připomenuli jsme si roky 1918, 1938, 1939, 1945, zlomový rok 1948 a únorový komunistický puč, pohovořili jsme o událostech roku 1968 a o období normalizace. Dotkli jsme se krátce i mezinárodní situace na konci 80. let a dění v ostatních evropských státech socialistické soustavy. Posléze jsme zhlédli dva krátké kreslené dokumenty z cyklu Dějiny udatného českého národa, aby si děti měly možnost udělat představu o životě v Československu v osmdesátých letech a o průběhu revoluce v roce 1989. Desetiminutový dokument České televize 17.11.1989 – Sametová revoluce nabídl žákům autentické záběry právě z tohoto dne. A pak už jsme mezi námi uvítali pamětníka pana Tomáše Grindla, jednoho ze zakladatelů občanského fóra v Dolním Bousově. Společně jsme zhlédli dokumentární snímek Karla Strachoty 1989: Z deníku Ivany A. Předlohou filmu je skutečný deník osmnáctileté studentky, který zachycuje rok 1989 počínaje novoročním projevem prezidenta G. Husáka a konče novoročním projevem prezidenta Václava Havla z 1. 1. 1990. Osobní vzpomínání nejen na dobu maturit i nástupu do prvního zaměstnání je doplněno ukázkami ze soudobých zpravodajských a dokumentárních pořadů a tisku. Snímek je oživen přídavnými animacemi a výraznou hudbou. Mnohé informace jsou mladší generaci dnes už neznámé či nepochopitelné, přestože před pouhými třiceti lety byly běžnou součástí života lidí u nás. Po projekci dokumentu vyprávěl pan Grindl dětem, jak prožíval listopadové dny on, jak se postupně i k nám na venkov dostávaly informace o dění v Praze, jak se v Dolním Bousově zrodilo občanské fórum, kdo se účastnil prvních setkání a podpisových akcí a jakým svátkem pro nás všechny se staly první svobodné volby. Vyprávění doplňovaly fotografie pana Jaroslava Bernarta, které vznikly během polistopadových měsíců. Žáky barvité vypravování pana Grindla velice zaujalo. Vždy je velkou výhodou, když se děti můžou přesvědčit, že dějiny kráčely i těmi místy, kde teď žijí, že jejich rodiče či prarodiče byli účastníky všech těch změn, že ty obrovské změny ve společnosti zasáhly úplně každého. Během sledování dokumentu si mohli žáci dělat poznámky do pracovního listu. Jejich úkolem bylo zaznamenat plusy a mínusy, měli se také zamyslet nad tím, co je pobouřilo, s čím nesouhlasí a zároveň si měli klást otázky a ptát se. Nebát se klást si otázky, třeba i nepříjemné, podrobovat vše analýze a snažit se odpovídat, to je jediná cesta k vyrovnání se s vlastní minulostí a k jejímu pochopení.

Další část dne byla věnována dokumentu Heleny Třeštíkové Hitler, Stalin a já, který se zabývá srovnáním dvou totalitních režimů – fašismu a komunismu. Tento dokument popisuje životní příběh Hedy Margoliové-Kovalyové. Hrdinka se narodila v židovské rodině a během 2. světové války prošla několika koncentračními tábory. Z posledního se zachránila útěkem. Z jejích nejbližších nikdo nepřežil. V padesátých letech byl její manžel, také židovského původu, vysoký představitel KSČ, popraven v rámci politických procesů. Paní Heda zůstala sama s malým synem. Později se znovu vdala a pod manželovým jménem překládala, mj. detektivky R. Chandlera. Po okupaci Československa v roce 1968 opustila republiku, neboť nechtěla už nikdy žít v nesvobodě, a vrátila se až po roce 1989. Film sleduje pohnuté osudy jedné ženy na pozadí zásadních událostí 20. století a odhaluje zločinnost fašistického a následně komunistického režimu a dospívá ke zjištění, že komunistický režim byl zrůdnější v tom, že trval mnohem déle a pracoval skrytě.

Na tento film jsme navázali besedou. Na většinu žáků velice silně zapůsobily osudy paní Hedy, uvědomili si, že období komunistické totality mohlo zasáhnout každého, že mezi pronásledovanými byli zcela nevinní lidé a že následky nesly i jejich děti. Své postřehy a dojmy pak žáci zachytili v krátkých zamyšleních. Následně jsme využili jednu z metod kritického myšlení, tzv. pětilístku. Žáci dostali celkem nesnadný úkol charakterizovat několika slovy nejprve totalitu a pak demokracii. Některé práce jsme si společně přečetli a mě udělalo velikou radost, že čtrnácti-patnáctileté děti dokáží mnohdy výstižně tyto pojmy charakterizovat a že tedy velice dobře pochopily rozdíl mezi totalitou a demokracií. Jediné, co jsem postrádala, bylo, že mnozí neumí bezprostředně vyjádřit své pocity, nedokáží formulovat, co je vzalo za srdce, co vyburcovalo, pohoršilo…

V závěru naší akce měli žáci vymyslet hesla, se kterými by šli oni do ulic 17. listopadu 89, nebo na setkání na Václavské náměstí či na Letenskou pláň. A můžu říct, že by mezi tehdejší demonstranty velice dobře zapadli.

Ač se to nezdá, lidská paměť je neuvěřitelně krátká. Náš národ prožil během minulého století dvě totalitní diktatury, přesto je zřejmé, že většina lidí u nás považuje svobodu za něco naprosto samozřejmého. To, že je třeba si takovou hodnotu chránit, si bohužel neuvědomují někdy ani ti starší, natož mladí lidé, kteří ztrátu svobody nezažili. Proto se přimlouvám za to, abyste doma se svými dětmi, vnoučaty a pravnoučaty hovořili o dobách dávno minulých. Prosím, povídejte si s dětmi o tom, co jste prožili, protože Vaše vzpomínky a zkušenosti by jim mohly chybět v okamžiku, až budou jednou rozhodovat o své vlastní zemi.

Příběhy bezpráví:

Příběhy bezpráví jsou součástí projektu Měsíc filmu na školách, který spadá do vzdělávacího projektu určeného základním a středním školám – Jeden svět na školách. Organizuje ho nevládní nezisková humanitární organizace Člověk v tísni, jejímž spoluzakladatelem a ředitelem je pan Šimon Pánek, jeden z vůdců demonstrací v osmdesátém devátém. Do letošního 15. ročníku se přihlásilo 704 základních a středních škol. Za 14 let existence tohoto projektu uspořádaly školy 8 238 projekcí, kterých se zúčastnilo bezmála 336 000 žáků. Podle mapy zapojených škol jsem zjistila, že jsme jedinou venkovskou školou v okrese Mladá Boleslav, která se do tohoto projektu zapojila. Z nejbližšího okolí bych mohla jmenovat pouze jednu ZŠ v Mladé Boleslavi a jednu v Mnichově Hradišti. Podrobnosti k projektu si můžete vyhledat na internetu, stačí zadat buď JSNS.CZ nebo Příběhy bezpráví.

[foogallery id=“4192″]