Měsíc Příběhů bezpráví, pořádaný organizací Člověk v tísni, se koná každoročně na základních i středních školách v celé České republice. Naše škola se této akce zúčastňuje téměř od začátku. Zapojené školy pořádají už dvacet let filmové projekce s tematikou moderních československých dějin. V předchozích 19 letech existence projektu uspořádaly školy 10 748 projekcí, kterých se zúčastnilo téměř 500 000 žáků. Je s podivem, že v našem okolí se kromě Sobotky základní školy tohoto projektu neúčastní, v Mladé Boleslavi jsou přihlášené pouze dvě střední školy a v Mnichově Hradišti gymnázium. Mapu s 582 přihlášenými školami najdete na stránkách tohoto projektu.

Letošním tématem je 35. výročí sametové revoluce. V naší škole už je tradicí, že jsme promítání dokumentárních filmů pojali jako celodenní projekt. V úvodu se žáci rozpomínají na významné časové mezníky našich dějin, poté pracujeme s pojmy jako demokracie, totalita, bezpráví… K pochopení problému využíváme i krátké dokumentární filmy z pořadu Slavné dny internetové televize Stream.cz. Po ujasnění faktů jsme si pustili dokument Olgy Sommerové a Petra Nikolaeva Ztracená duše národa. Část nazvaná Ztráta slušnosti je výpovědí žen, které byly nesmyslně vězněny (a týrány!), a přesto je nic nezlomilo, ani v jejich víře, ani v životě. Dojemné příběhy lidské záště, nenávisti, surovosti a nespravedlnosti děti velmi zasáhly. Někteří žáci byli ochotní mluvit o svých pocitech a neskrývali své pobouření. Podobně tomu bylo i v dokumentu Heleny Třeštíkové Hitler, Stalin a já, v němž paní Heda Blochová vzpomíná na léta strávená v koncentračním táboře v Osvětimi, na situaci po válce a po roce 1948, na odsouzení jejího manžela Rudolfa Margolia ve vykonstruovaném procesu v roce 1952 a jeho následné popravě či na emigraci v roce 1968. Tento dokument ukazuje na životním příběhu paní Blochové zrůdnost obou systémů – nacismu i komunismu. Posledním zhlédnutým dokumentem byl film Karla Strachoty, ředitele a zakladatele vzdělávacího programu Jeden svět na školách organizace Člověk v tísni. Ve snímku 1989: Chceme dýchat mapuje několik let před sametovou revolucí v Teplicích očima mladých lidí. Dobové záběry z různých akcí tak podávají obrázek tehdejší doby.

Během výuky jsme využili několika metod kritického myšlení, které přispívají k samostatnému myšlení žáků, ke snaze umět porovnávat, vyvozovat a dávat věci do souvislostí a snaží se žáky přimět k vyjádření svých bezprostředních pocitů. V 9.B jsme také stihli zamyslet se nad významem plakátů, které vznikly právě pro účely využití během těchto projektů. Výstavka nazvaná Sliby versus totalita zachycuje nástroje komunistické propagandy a jako protiklad předkládá fotografie zachycující skutečnost pravdivě. Závěrečnou aktivitou byla práce s fotokomiksem. Žáci dostali předtištěný příběh a jejich úkolem bylo doplnit komentář. Ne všem se úplně dařilo, mnohým se nechtělo přemýšlet, mnozí nesledovali film tak bedlivě, aby pak na základě jeho zhlédnutí byli schopní s těmito materiály pracovat.

Domnívám se, že jednou z věcí, které musíme dnešní děti naučit, je schopnost utvořit si vlastní názor, prezentovat ho a obhájit ho. Tento projekt, na tom jsme se s žáky shodli, jim poskytl možnost seznámit se s obdobím komunistické totality v naší zemi i jejím dopadem na život obyčejných lidí v tehdejším Československu.