Dnešní výlet 5.5. byl naším posledním společným setkáním se 4.A v letošním školním roce. Vyrazili jsme autobusem na Rohatsko. Cestou k rybníku Kyselák jsme si všímali druhů, které se vyskytují v lučních ekosystémech. Ukázali jsme si trávy, které zrovna kvetly, zejména bojínek a psárku; z bylin pak kokošku pastuší tobolku, pryskyřník, řebříček, kopretiny… Pohovořili jsme o způsobu šíření semen rostlin, právě hromadně odkvétaly pampelišky a topoly. Mluvili jsme o opylovačích, sarančatech a kobylkách a o tom, jak poslední dva zmíněné druhy jednoduše rozlišíme. Na louce jsme si ukázali místo, kde se za červnových nocí můžeme setkat se světluškami. U rybníka Kyseláku kolovala přezka a knoflík z perleti, ukázka toho, jak naši předkové dokázali využít vše, co jim příroda nabízela. Nic nepřišlo nazmar.

U studánky Na horách jsme se nasvačili, prohlédli jsme si prameniště, keře jedlých bobulovin a příbytek lesních mravenců. Pokračovali jsme k tůňkám. Nejprve jsme se seznámili s teorií, s živočichy, na které bychom v prostředí mokřadu mohli narazit (čolci, mloci, různé druhy žab, plazi, hmyz, rostliny…). Seznámili jsme se také s bezpečností-jak a kdo bude lovit, jak s vylovenými živými tvory zacházet, jak je opětovně bezpečně vypustit zpět do vody…

Celkem jsme odchytili 4 čolky, dvě samičky a dva samečky. Pak vodního brouka, skokana štíhlého, larvu chrostíka v domečku ze stébel, bahenky, hodně droboučkých pulců (nejspíš skokanů štíhlých), larvy vážek a jepic. https://photos.app.goo.gl/RBhkW3GfKvgo7LHN6

Kluci objevili čelist divočáka a vzali si z ní na památku oba největší zuby. Viděli jsme živou užovku obojkovou přímo u tůněk a živého slepýše cestou zpátky u Bousova.

Zastavili jsme se na dětském hřišti na Rohatsku. Ve stínu bříz na palouku jsme si zahráli naučnou hru: Postavme strom. Děti se při ní vlastním prožitkem dověděly, jak strom funguje. Kluci pěkně drží melodii, značnou část zpáteční cesty zpívali známé písničky: Okoř, hrobaře a další folkové hity:-).

Pod jerlínem u zadních vrat hřbitova v Bousově jsme potkali pana Kverka, ornitologa, který tu zrovna líčil na slavíka. Toho zatím nechytil, ale v rukou držel jiného zajímavého ptačího hosta: dlaska tlustozobého. A tak jsme měli báječnou příležitost na vlastní oči vidět, jak je ve skutečnosti veliký, jaké má zbarvení a hlavně, jak silný má zobák.